Kdybych byl děvčetem a dostal za svých mladých let nabídku stát se letuškou, určitě bych po takové příležitosti skočil. Protože létat si po světě, poznávat cizí země, a navíc se vznášet v oblacích, to byl učiněný sen. A kdybych tehdy dostal nabídku stát se pilotem, využil bych ji ještě raději. A to nejen proto, že bych nemusel měnit pohlaví, ale proto, že bych si mohl dopřávat stejné výhody jako zmíněné letušky, a navíc bych byl ještě v práci obklopen právě těmi krásnými letuškami. A to by bylo ještě dokonalejší.
Ale nic na světě netrvá věčně. Ani situace, jež mi neumožňovala do dalekých krajů cestovat. A čím víc jsem toho nalétal jako pouhý turista, tím méně bylo mého zájmu o tuto profesi. Protože jsem poznal, nakolik se realita liší od mých dávných představ.
Nejprve mi došlo, jak nezáviděníhodná je vlastně pozice pilotů a letušek na vnitrostátních letech. Co kromě vznášení se v oblacích nabízí třeba každodenní pendlování mezi Prahou a některým z našich regionálních letišť? Vlastně nic. Přivítat cestující, chvíli je obsluhovat, pak je v cíli vypustit, nabrat místo nich jiné a letět zpátky, to není sladký sen. To je v lepším případě nuda. A když se pak ještě let zpozdí a člověk by chtěl být už doma, jenže pořád ještě trčí někde, odkud se nemůže dostat, dokud mu to řídící věž nedovolí…
A pak jsem odpozoroval i nevýhody, které témuž personálu přinášejí lety dálkové. Takoví piloti a letušky či stevardi se sice podívají do cizích zemí, ale to má k přednostem turistiky hodně daleko. Přiletět někam a hned se zase vracet nebo letět dál? Případně spát každou chvíli v nějakém nudném hotelu v cizí posteli, než nadejde čas na další let, bez možnosti si to tam užít, protože to nestačí třeba ani na dostatečný odpočinek? A trnout, kdy vlastně z oněch cizích míst odletíme, protože se může zkazit počasí, může být hustý provoz, může se něco porouchat… A za letu se starat třeba ještě o otravné nespokojence z řad cestujících?
Létání jako zaměstnání bylo prostě kdysi mým snem. Ale dnes už bych to v žádném případě nedělal.