Motor České Budějovice je název podniku, který nese mnohaletou historii. Byl založen na konci devatenáctého století jako Motor Union a za socialismu byl nátlakem komunistických pohlavárů přejmenován na Motor, aby údajně nepřipomínal kapitalistickou minulost. Přibližně od poloviny padesátých let se tu vyráběly mopedy Stadion, karburátory do osobních automobilů, lodní spalovací motory a další výrobky. Komunistické vedení republiky do výroby zasahovalo podobně, jako do názvu podniku, a tak si České Budějovice prošly, co se týče strojírenství, poměrně dramatickým vývojem.
Podobně dramatický osud však zasáhl i českobudějovický hokej, který se v šedesátých letech dostal do tíživé finanční krize, a nebýt podniku Motor, kdo ví, jak by to s hokejem v jihočeské metropoli dopadlo. Vedení podniku prosadilo vzít hokej pod svá ochranná křídla, a od té doby se také tomuto sportu začalo ve městě dařit víc, než dříve. V roce 1981 si místní hokejisté vybojovali stříbrné medailové pozice v hokejové extralize. Po sametové revoluci, konkrétně až v roce 1991, byl klub Motor České Budějovice přejmenován na HC Motor České Budějovice, a od konce roku 1992 se klub jmenuje HC České Budějovice.
Obyčejní lidé v Českých Budějovicích a okolí však rošády se jmény neberou příliš vážně a zajímá je hlavně to dobré, co hokej městu přinesl. A to přišlo zejména za socialismu, kdy se klub držel v nejvyšší soutěži, a kdy také byl součástí týmů hokejových reprezentantů Československé socialistické republiky, která od roku 1955 prakticky neustále (kromě pár výjimek) získávala medailová umístění. Bez medaile byli naši hokejisté jen v letech 1958, 1967 a 1986, kdy šlo o dvě čtvrtá a jedno páté místo.
Na dobré úrovni českobudějovického hokeje se podílela i tamní atmosféra, protože podnik Motor prosperoval a hokejisté měli ke hře a k tréninkové přípravě nachystané dobré zázemí včetně moderního hokejového stadionu. Kdo tedy tvrdí, že za socialismu bylo všechno špatné, měl by více proniknout do úrovně tehdejšího hokeje, v němž jsme bezesporu patřili mezi světovou elitu takřka neustále, téměř po celou dobu reálného socialismu.