Jistě to všichni znáte. Přijdete domů nesmírně unavení a nejraději byste někam zalezli a spali. Jenže jste doma. Takže, musíte se převléci, přezout a začít si chystat jídlo. Pak následuje hygiena a teprve poté je možno sebou praštit do postele. Jenže málokdo tak učiní. Ti, co mají dům, vědí, že je práce kolem něj stále. A kdo má ještě zahrádku, tak ten to asi neudělá vůbec, nýbrž si oblékne obnošené šaty nebo rovnou montérky a jde něco dělat. A tak to jde pořád dokola. Ovšem i my, panelákoví lidé také asi hned neuléháme. Tu je třeba vysát koberce, tam je třeba vyměnit záclony a také je nutno utřít prach.
Kde se tady pořád bere, to ví jen čert. A mezitím se stále něco vylepšuje, nebo jen tak zkrášluje. To se musí. Náš domov musí být přece ten nejlepší. A hlavně musí být pohodlný a útulný. A tak to má skoro každý. Skoro je psáno jen proto, že jsou lidé, kteří si neváží toho, že mají střechu nad hlavou. Kam co položí, tam to nechají a vrstvy prachu jim nevadí. Vysavač považují za něco hodně neobvyklého a znají to jen z filmů. Do záclon, pokud je mají utírají kdeco, a to třeba i zablácenou obuv. Nepřezouvají se, nádobí myjí jen když už není v čem něco uklohnit a pod postelí mají skladiště všeho možného. Občas zde proběhne nějaký ten potkan, aby se podíval, zda zde opět není něco k snědku a myši mají v matraci pelíšek již hodně dlouho.
Tak vidíte. Je zde popis dvou domovů, dvou naprosto odlišných věcí. Jaký máte doma vy? Tykáte si také s každou myší a na podlaze máte tuny bláta? Nebo máte svůj byteček nebo domeček pečlivě uklizený a voňavý? Rozum každému říká, co má dělat a pokud jej tedy má, tak si může také hezky bydlet. A věřte, že není důležité kolik vás, co stálo, ale jak k tomu přistupujete. Jak to cítíte uvnitř. I nábytek po rodičích může mít něco do sebe. Třeba i jen vzpomínky. Vážit si musíme všeho.