O tom, že se v posledních letech města snaží podporovat sportování i mezi běžnými lidmi, není sporu. Je to jeden ze způsobů, jak bojovat s rostoucí obezitou. Ovšem k tomu je také potřeba, aby zájemci měli kde sportovat. A ačkoliv z doby komunismu se nám zachovalo poměrně dost nejrůznějších cvičišť a sportovišť, valná většina není zrovna v nejlepším stavu, a navíc mnohdy ani neodpovídá dnešním standardům bezpečnosti. Je tedy pochopitelné, že na řadu přichází jejich revitalizace.
Ta poměrně často znamená jeho předělání od základů. Zatímco dříve se obvykle jednalo o prostou betonovou plochu s vyznačujícími čárami na zemi a případně basketbalovou obručí na obou koncích, dnes se vyžaduje něco zcela jiného: speciální povrch, který je šetrný k nohám a pohybové soustavě celkově, stejně jako vybavení pro různé druhy sportů.
Samozřejmě tyto revitalizace nejsou nejlevnější, a i když je možné velkou část čerpat z dotačních fondů Evropské Unie, stále je to pro rozpočet města skutečně velká zátěž. Je tedy na místě se ptát, zda skutečně je to něco, co bude lidi ke sportu motivovat, případně přivede do města další turisty. Tyto peníze jdou totiž nakonec z našich kapes, a je vhodné se zajímat, zda byly skutečně účelně využity.
Bohužel se ukazuje, že tomu tak není. Jistě, v prvních dnech po otevření skutečně sportoviště vykazují zvýšenou návštěvnost, ta však poměrně rychle opadne. Jde tu v podstatě o klasický syndrom nové hračky, kdy se nakonec ukazuje pouze velmi nepatrný nárůst. Samozřejmě existují i výjimky, těch je však skutečně pomálu.
Jistě, na tom, že město poskytne svým lidem více příležitostí k vyžití, není nic špatného. Je však otázkou, zda občané tyto příležitosti skutečně využijí, nebo se bude jednat jen o zbytečné vyhození peněz, které v konečném důsledku nepřinese prakticky žádný užitek. Bohužel se zdá, že v tomto případě se z valné většiny jedná o tu druhou možnost.