Žili byli dva malí kluci. Žili v malém a bezvýznamném pohraničním městečku a nijak nevybočovali. Ti dva byli opravdu dost dobří kamarádi. A zůstali jimi doposud. A nebudu se vám tajit tím, že tím jedním jsem byl já a druhým můj kamarád, kterého tu nebudu jmenovat, protože se mi nechce ptát se ho, zda by se mu zamlouvalo tu figurovat.
Byli jsme kamarádi opravdu už od základní školy. A nevzpomínám si jistě, ale možná ještě déle. Pamatuji se hlavně na tu dobu, kdy jsme byli školou povinnými dětmi. I když tehdy nebyl nikdo z nás z vysloveně chudé rodiny, přece jenom jsme cítili, že by to naše kapesné bylo záhodno o trochu zvýšit. Ale věděli jsme, že žadonit v tomto případě na rodičích by nemělo smysl. Ledaže bychom si to nějak zasloužili, třeba v podobě příležitostných domácích prací.
A tak jsme se rozhodli tak trochu postavit na vlastní nohy. Jistě, dětská práce byla i tehdy zakázaná, ale ona tehdy stejně jako dnes nebyla práce jako práce. A protože jsme tedy nemohli jako příliš malí chodit nikam na brigádu, postarali jsme se jinak.
Ne okraji městečka byla prostě sběrna druhotných surovin. A to byla naše šance. Takže jsme spolu ve chvílích volna chodili po okolí a na polích, loukách a černých skládkách sbírali odhozený kov. Někdy to, co už se nehodilo zemědělcům, a tak to tito nechali nedbale ležet tam, kde se to rozbilo, někdy nejrůznější kovový odpad po komkoliv jiném. A tento kov jsme pak třeba i z několikakilometrové dálky tahali do zmíněné sběrny.
Stalo se to pro nás docela slušným byznysem. To víte, za kilogram starého železa se tehdy platilo padesát haléřů! A když se příležitostně sehnal i nějaký ten starý papír, také šup tam s ním.
Je to pochopitelně úsměvné. Z dnešního úhlu pohledu. Ale víte vy, jak jsme na sebe potom byli hrdí, když jsme mohli zajít do restaurace druhé cenové skupiny na náměstí a dát si tam limonádu? To byla satisfakce!
A proč to tu píši? Abych naznačil, že každý člověk má v naší společnosti svou šanci, každý má osud ve svých rukou. A je jenom na něm, jak s ním naloží. Nikdo tu není předem odepsaný. Protože my dva jsme třeba byli obyčejní kluci tahající šrot do sběrny. A dnes? Já mám vysokou školu a solidní a dobře placenou práci. A můj kamarád je už po léta dokonce oblastním ředitelem velké a známé pojišťovny. Byť jsme oba začínali ve sběrně za padesát haléřů za kilo železa.