S dětmi je to někdy opravdu hodně složité. A to hlavně, pokud máte více dětí. A jestli jste například otec samoživitel anebo matka samoživitelka. Tohle znám samozřejmě z vlastní zkušenosti. Já jsem sedm let matka samoživitelka, ale jsem na to zvyklá. Protože když synovi byl půl rok, tak partner od nás odešel. Od té doby jsem sama a neměla jsem ani žádné rande. Jednoduše vůbec nic. Jsem stále se synem. A potom se ještě k tomu přidaly dvě další děti, ale to spíše bylo takové náhodné. Ale samozřejmě, že jsem nechtěla jít vůbec na potrat. Tohle vůbec není můj styl. Děti jsem si nechaly.
Jednou jsou moje, a tak si je nechám. Ale musím zase na další stranu říct, že já si vůbec nestěžuji. Děti miluji. Je s nimi zábava a jsou také slušně vychované, takže ví, co mají dělat. Anebo ví, kdy nemají zlobit anebo otravovat, protože já mám dvě zaměstnání. Jedno mám na home office a potom do druhé práce chodím na pár hodin na brigádu do obchodu a děti ví, že když jsem sama a nemám žádného partnera a děti nemají otce. Protože jsou na to zvyklé, tak ví, že maminka vlastně musí pracovat. Také jsem ráda, že mám takhle slušně a dobře vychované děti, ale také to není takhle vždycky růžové, třeba když je nějaké dítě nemocné nebo když jsou dvě děti nemocné a vy potřebujete jít někam do práce nebo třeba s jiným dítětem k lékaři anebo na třídní schůzky.
Vždycky musím volat prarodičům, jenže nejhorší je, že prarodiče bydlí více než padesát kilometrů daleko, takže je docela hodně náročné je třeba jenom tak z ničeho nic zavolat. Navíc ještě otec s matkou chodí oba dva na brigády a na částečný úvazek do práce. Tak jsem si řekla, že vlastně nemůžu potom každý měsíc takhle volat, aby z ničeho nic přijeli mi pohlídat zbylé děti. Protože přeci nebudu tahat nějaké opravdu hodně nemocné dítě s horečkami někam po městě, když budu s jiným dítětem potřebovat na třídní schůzky nebo třeba například k zubaři. Děti jsou ještě malé a myslím si, že by to doma samy takhle nevydržely, hlavně ne pětileté a sedmileté dítě. To je pak nebezpečné.